Pravděpodobně každý, kdo vyrůstal v 80. a 90. letech minulého stoleté, hrál alespoň jednu hru ze série digitálních her Elektronika IM (rusky Электроника ИМ).  Zkratka IM je akronym z ruského игра микропроцессорная (Igra Mikroprocessornaja, česky mikroprocesorová hra). Tyto legendární hry se vyráběly přibližně v letech 1984 až 1994 v řadě zemích bývalého Sovětského svazu, dokonce i v Československu. Jak jsem se dočetl, od roku 1984 bylo vyrobeno přes sto her (ruční konzole, stolní konzole, hudební nástroje a jiné), které se nazývaly obecně „Elektronika“ (Электроника). Výroba her probíhala v řadě továrnách po SSSR, často i se znatelně odlišnou kvalitou. U her na export se používaly kvalitnější materiály a samotné zpracování bylo preciznější.

Většina her byla seskupena do tří sérií: 65 her v sérii IM (ИМ), 8 her v sérii IE (ИЭ a 15 her v sérii I (И). Dalších 20 her bylo jiného typu.

Hry v sérii IM vycházely podobností z Japonské herní konzole Nintendo Game & Watch. Konzole kromě samotné hry obsahovaly také hodiny ve 12 hodinovém cyklu (používaném ve Spojených státech) a budík. Některé hry měly dokonce i své originální verze na Game&Watch. Samotná hra se většinou skládá z plastového těla, ovládacích tlačítek, LCD displeje, barevného pozadí a plošného spoje. Na zadní části vespod byl umístěn stojan, který umožňoval udržet konzolu nakloněnou cca o 45 stupňů při použití jako hodiny / budík.

Pojďme se nyní krátce podívat na „střeva“. Elektronická část hry se skládá z jednoho specializovaného mikrokontroléru, oscilátoru (na frekvenci 32,768 kHz) a piezoelektrického měniče ZP-3 pro tvorbu zvuku. Napájení zajišťují dva články LR43 nebo LR44. Mikroprocesor využívá pro svůj chod napětí -3V a 1,5V. První hry používaly 4-bitový mikrokontrolér s architekturou Harvardského řady KB1013VKkh-x: KB1013 VE3-2, KB1013 BE6-2 a KB1013VK1-2. Později se začaly používat mikrokontrolery řady KB1515XM3-x. Pro celkové zmenšení tloušťky plastového pouzdra se mikrokontrolér vkládal do výřezu na desce plošných spojů.

Jak už jsem napsal výše, některé z her v sérii IM byly převzaty z konzolových her řady Game & Watch, vydaných v letech 1980-1982 (např. IM02 Jen počkej = Nintendo EG-26 Egg, IM03 Chobotnice = Nintendo OC-22 Octopus, IM04 Veselý kuchař = Nintendo FP-24 Chef nebo IM09 Kosmický most = Nintendo FR-27 Fire). Hodně her pak bylo variacií na hru IM-02 Jen počkej! Firmware v nich byl stejný, měnil se jen LCD panel a grafika. Obraz na displeji nebyl generovaný maticově, ale byl přizpůsobený dané hře a nedal se tedy dále softwarově modifikovat. Vícebarevné statické obrázky byly nakresleny na průhledném papíru, který byl umístěn nad obrazovkou a v pozdějších verzích byly obrázky aplikovány na reflexní substrát LCD displeje.

O tom, jak to tehdy bylo s licencováním her od Nintenda jsem nic nenašel. Jak jsem se dočetl, samotné Nintendo zase produkovalo hru Tetris bez zajištění práv od sovětského Elorgu (centrální organizace pro dovoz a vývoz počítačového softwaru). Je tedy otázkou, jestli existovala nějaká dohoda či ne.

Naše první sbírková… IM-02: Jen počkej

Nedávno se nám dostala konečně do sbírky naše první hra této série, konkrétně IM-02: Jen počkej. Byla sice „pokažená“, ale jednalo se o klasickou závadu těchto her – špatný kontakt mezi LCD displejem a základní deskou. Po výměně vodivých gumiček už zase „skáče přes kaluže“ 😊

Samotná digitální hra IM-02 Jen počkej! (NU, POGODI! / НУ, ПОГОДИ!) byla pravděpodobně nejoblíbenější a nejslavnější hra z této série. V prodeji se objevila v roce 1984 za 25 rublů a později za 23 rublů (v té době 1/4 měsíčního platu mladého vysokoškolsky vzdělaného odborníka). V Československu se prodávala okolo 250 Kčs.

Srdcem je mikrokontroler KB1013VK1-2, což je klon procesoru Sharp SM5A, využívaný právě v konzolích Nintendo Game&Watch. Displej měl označení IZHM2-71-01 v prvních verzích a později byl nahrazen typem IZHM13-71.

V originální hře Nintendo EG-26 Egg vystupoval vlk s kloboukem a kohout vykukující z domu. Sovětská verze obsahuje vlka s košem z dětského seriálu „Jen počkej zajíci“ a místo kohouta vykukuje zajíc. Po získání 999 + 1 bodů hra začíná znovu s 0 body, jen se zvýší rychlost než na samém začátku.

Hra má dva stupně obtížnosti, které se ovládají tlačítky „Hra A“ a „Hra B“, které jsou umístěny v pravém horním rohu hry. Hra A znamená, že vejce se začnou valit pouze na třech podnosech najednou, ve hře B na všech čtyřech. Nevyužitý zásobník ve hře A závisí na počtu trestných bodů.

Pod dvěma tlačítky pro spuštění hry je tlačítko „Čas“ pro přepnutí z herního režimu do časového režimu. Když stisknete a podržíte tlačítko, zobrazí se čas budíku. V režimu hodin probíhá animace vlka bez zvuku, jak chytá vejce a občas některé upustí.

Tradovala se legenda, že po dosažení 1000 bodů se zobrazí super tajná kresba a zahraje se výherní melodie. Tisíce nás hnala touha po dosažení tohoto neskutečně těžkého počtu bodů, ať vidíme tu super tajnou animaci. Jak už jsem uvedl výše, technologicky to nebylo možné udělat. Samotný LCD displej měl definované obrazce (segmenty) vlka, kuřat a vajec. No a nosnice, okno a tráva byla namalovány na povrchu obrazovky… Ale dětská naivita a víra byla silnější 😊 Umíte si představit to zklamání po nekonečných měsících tréninku, abyste dosáhli požadovaného počtu 1000 bodů a ono se pak vlastně nic nestalo? Mi se to naštěstí nikdy nepovedlo „dohrát“, ale i tak to byla zábava!

Teď už jen na závěr drobná informace a prosba. Naše hra byla vyrobena v závodě Mikron (Zelenograd u Moskvy) v roce 1987 s výrobním číslem 19376. Napište nám zde vaše vpomínky a zážitky 🙂

A můžete si ji zahát i na vašem telefonu: variant je hodně, třeba pro Android nebo Apple.

Další zdroje
https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektronika_IM
SHARP SM-5A Debugger / КБ1013ВК1-2 Отладчик (septimus.sk)